Odjezd 1.DEN (29.6., 30.6.) - Trelleborg, Ales Stenar
- allyssasventures
- 22. Juli 2016
- 2 Min. Lesezeit
29.6.2016 jsme v 18:30 vyrazili z domova směr Drážďany, Berlín a Rostock. Do přístavu jsme dorazili kolem 02:30 a našli náš gate i parkování až překvapivě dobře. Odestlali jsme si a usnuli. Přemýšleli jsme i, že bychom spát nešli, ale nakonec nás spánek přemohl. V 7 jsme vstávali, udělali si snídani, ustlali a v 8:30 jsme se nalodili.
Cesta trajektem trvala asi 6 hodin, ale dalo se to vydržet. Já trajekty zrovna dvakrát nemusim, ale ani to tentokrát moc nehoupalo. Marně jsme doufali, že na palubě najdeme společenskou místnost, kde bychom se mohli pěkně dospat. Našli jsme leda tak malý posezení, kde Péťa celou dobu seděl a já na něm ležela zkroucená. Do Trelleborgu jsme dorazili ve 14:30. Ne že bychom si nějak extra odpočinuli, ale přece jen to bylo lepší, než nic,
Z Trelleborgu jsme dojeli do Käseberga na malé parkoviště, odkud vedla cestička na Ale´s Stenar. Vedle parkoviště byl i kemp, kde byly sprchy. V kempu se vybíralo za nocleh od 19ti hodin, ale jelikož jsme přijeli dřív, stihli jsme se do té doby na tajňačku vykoupat i odjet. Jo, zní to trochu sockovsky, ale zas na druhou stranu, zrovna tohle jsou věci, na který člověk potom rád vzpomíná a většinou jsou to jedny z nejlepších zážitků. Předtím jsme se ale ještě zašli podívat na mohyly. Cesta je dobře značená a asi po 2km se dojde na 37m vysoký kopec, kde se nachází 67m dlouhé a 19m široké uskupení skládající se z 59 kamenů. Kameny jsou uspořádány do tvaru lodě a každý z nich váží něco kolem 0,5 - 1,8 tuny.
Na parkovišti bylo možné si zapůjčit zdarma vozíky, kterými můžou rodiče přetransportovat na kopec i děti a přímo z kopce se poté dalo sejít na kamenitou pláž. Cesta byla poněkud příkrá, ale dalo se to. Tam jsme si teprve uvědomili, že jsem opravdu ve Švédsku. Do té doby to nebylo takové - přece jen se někde nalodíte, pak se někde vylodíte a pokračujete zas v cestě. Pořádně nepřijdete do kontaktu s nikým, kdo by vám naznačoval, že jsme se ocitli v jiné zemi. Ale tam, tam jsme se nad tím oba zamysleli a opravdu si uvědomili, že jsme přibližně 1000 km od domova.
Na noc jsme se přiblížili někam blíž k NP Stenshuvud, který jsme měli na plánu další den a spali někde mezi městy Vik a Kivik na parkovišti blízko u pláže. Večer jsme se šli ještě projít na pláž a dali si k véče sekanou s chlebem. Napadlo mě, že by bylo super se ráno u moře podívat na východ slunce a tak jsem si zjistila, že by mělo sluníčko vycházet ve 4:27 a nařídila si budíka na 4:10. Když mi zazvonil budík, podívala jsem se z okna a zjistila, že slunce vychází na úplně jiný straně, než je moře a řekla si, že to mi za to nestojí a spala dál (až v průběhu dalšího dne mi došlo, že jsme si před usnutím prohodili s Petrem místa na spaní a já tím pádem neměla okno k moři - a slunce vycházelo nad mořem, takže jsem ho logicky neviděla, ale to už bylo jedno :D). Sice mě to pak ještě štvalo, ale říkala jsem si, že příležitostí budu mít ještě dost - CHYBA - nikdy nenechávat nic na později! Další příležitost už se nenaskytla.
Comments