2.DEN (1.7.) - NP Stenshuvud, Annundshög
- allyssasventures
- 22. Juli 2016
- 3 Min. Lesezeit
Ráno nás probudil déšť, ale než jsme vstali, tak naštěstí zas přestalo. Na parkovišti za námi přišel hned ráno pán a varoval nás, že není bezpečné spát takhle blízko silnice, že jezdí kolem ,,bad people" a mohlo by se něco stát. Je fakt, že vedle nás už jedno vysypaný sklo na parkovišti bylo, takže jsme tomu i docela věřili. Každopádně mě to ale vyděsilo a od tý doby už jsem takhle blízko silnice spát nechtěla. Což Petra samozřejmě neuvěřitelně vztekalo, protože by nejradši vždycky někde zastavil a už nad tím moc nepřemýšlel. Po snídani jsme se sbalili a vydali se do národního parku. Měl jen 4km2, a tak jsme si vybrali tu nejdelší trasu (žlutou) a prošli ho skoro celej. Jak horu, tak pláž. Hora sice nebyla horou, ale na začátek jsme si říkali, že nám to bude stačit - přece jen jsme poslední 3 dny strávili jen v autě sezením. Cesty byly dobře značené, lidí bylo málo a cesta utíkala rychle. Vyšli jsme pár kopců, ale nebylo to nic, co by stálo za zmínku.
Hned vedle parkoviště se nacházel výchozí bod s centrem NP, kde bylo popsáno, co v parku roste a žije. Bylo zde soust pěkných exponátů. Nejvíc mě asi zaujal slimák o velikosti asi 1metru. Toho prostě nešlo nevyfotit.
K obědu jsme si na parkovišti k obědu dali chlebíčky s párkama. Šla jsem před odjezdem ještě na záchod, což mě opět poučilo – na záchod už nikdy bez mobilu. Zamkl se za mnou druhý zámek a dostala jsem se ven až po hlasitym bouchání na dveře a řvaní ,,Heeeeelp“ na celou kabinku a celý areál národního parku, a to jen s pomocí nějakého pána, který mě zvenku odemkl. Trapnějš už jsem si opravdu připadat nemohla a k hlasitému volání jsem se odhodlala až asi po 5ti minutách doufání, že se bude Petrovi zdát divní, že tak dlouho nejdu. Omyl, divný se mu to vůbec nezdálo.
Když jsme zadali do navigace další bod, trošku nás překvapilo, že to hodilo asi 600 km, ale vydali jsme se na cestu s tím, že zakempíme někde na cestě. Naše cesta vedla přes Norrköping a Västerås.
Ostatně jsme postupem času zjistili, že malej úsek na mapě, našim odborným odhadem od oka tak necelých 100km, je ve skutečnosti vždycky něco kolem 600km :). Cestou jsme se zastavili na benzínce a náhodou zjistili, že je blízko ní i podchod ke zřícenině. Na tomto místě mě chytlo focení, který jsem vykonávala tak usilovně, že jsem byla ochotná kvůli 12sekundový samospoušti sprintovat 10m k oknu, na který jsem pak musela vylézt a ještě se upravit, načež jsem se nakonec převážila při seskoku z okna a pořádně si namlátila (naštěstí jen dlaně). Už je to pěkná doba, co jsem naposledy takhle spadla a přišla jsem si fakt sama k smíchu :D.
Po šílenym hledání parkoviště, které by tak nějak odpovídalo našim představám, jsme nakonec zaparkovali na jednom u dálnice, kde byly i záchody. Já šťastná, že konečně něco máme, s čim jsme oba tak nějak spokojený - odestlali jsme a já si šla čistit zuby. Bohužel jsem zjistila, že jsou záchody zamčený. Měla jsem radši mlčet, ale hned to ze mě vypadlo, takže bylo jasný, že jedeme dál. Opět CHYBA! Pro příště jsem byla poučená a už bych nic neříkala. Nakonec jsme dorazili až do Annundshög, což bylo místo naplánované na druhý den, kde jsme přespali přímo na parkovišti u mohyl.
Comments