Začátky jsou těžký

Ty nejskvělejší myšlenky za mnou chodí vždycky tehdy, když jsem někde, kde nemám možnost si je zapsat a nebo je to v noci v posteli, kdy už se mi kvůli tomu zas nechce vstávat. A i když si vždycky říkám, že si je pamatovat budu..... měla bych k sobě být upřímná - nebudu! Ráda sleduju na Youtube, Instagramu, Facebooku a Pinterestu inspirativní obrázky, videa, texty, blogerky atd. a vždycky mě to super nakopne k nějaké činnosti a mám díky tomu i čas od času nepříjemný pocit, že můj život naprosto nezvládám a nejsem vůbec produktivní.

Dnes tomu ale mělo být jinak. V noci jsem se probudila a přemluvila se si myšlenky zapsat. Ráno jsem vstala a i když jsem ještě nebyla úplně zdravá, jelikož mě už od minulého pondělí trápí rýma a kašel, tak jsem se rozhodla být produktivní. A mělo to začít snídaní. Pár dní zpátky jsem viděla skvělej recept na palačinky. To si takhle smícháte dvě vejce a banán, rozmixujete, pánev si vyložíte pečícím papírem a směs na něj vylejete. Po pár minutách sundaváte krásné palačinky a zdobíte ovocem a javorovým sirupem - leda ve videu blogerek a nebo na fotce z instagramu. Samozřejmě že smíchala dvě vejce a banán, rozmixovala, pánev si vyložila pečícím papírem a směs na něj vylila, ale ani po 10 minutách se nic nedělo a vršek byl neustále syrový. Spodek bohužel vypadal jinak a pomalu se z něj začínalo kouřit. nakonec to dopadlo tak, že smrděl celej barák, včetně mě, na spáleninu a k snídani jsem nakonec měla jen to ovoce. Život prostě není instagramová fotka - a nebo byl ten pečící papír prostě prošlej! Ano, určitě byl vadnej...

Každopádně tenhle blog upravuju a spravuju už nějakej ten pátek a nebyla jsem schopná pořád nic konstruktivního napsat. To teď nemá znamenat, že tenhle příspěvek bude konstruktivní, ale v každym případě tu bude a to je přece to nejdůležitější (aspoň pro mě) :). Fázi blog jsem započala když mi bylo asi 12 a to na blog.cz. Pak nastala fáze blok a teď jsem opět už nějakou tu dobu ve fázi blog, ovšem asi i o něco víc, než jsem si představovala. Chtěla jsem vlastně přivést k životu jen něco, kde by si člověk, který by chtěl vyrazit do zemí, kde já už byla, mohl najít inspiraci a nakonec se tu pomalu rozepisuju o věcech, které mají mnohem širší záběr. Ať tak či tak, uvidíme jak mi to s tím psaním půjde jelikož nejsem zrovna psací typ a když už jsem se jednou za svůj život opravdu rozhodla něco konečně napsat a sepsat, jednalo se o deník z Norska, který jsem psala celé tři týdny, co jsme tam byli a měla jsem v plánu založit s ním tento blog a co se nestalo? Jakmile jsem blog založila, soubor z počítače zmizel. ZMIZEL! Tomu se říká rána osudu.

Tak to by bylo asi pro dnešek tak všechno. Tímto šnečím tempem to půjde dobře, jsem si tím jistá :). na závěr bych sem chtěla dát fotku nepovedené snídaně, ale bohužel jsem měla takový vztek, že to skončilo v koši. Tak snad příště.... Pro lepší náladu přidávám fotku naší kočky, která mě vlastně rozesměje úplně pokaždý .