9.DEN (8.7.) - Bølarein, Kvithammer
- allyssasventures
- 23. Juli 2016
- 3 Min. Lesezeit
V tenhle den jsme teda rozhodně brzo nevstávali. Věděli jsme, že nemáme na cestě nic zajimavýho a měli jsme před sebou vesměs prostě jen strašný množství kilometrů. Když jsem tak brouzdala po internetu, narazila jsem na místo, kterým bychom si tu dlouhou cestu mohli zpestřit. Znamenalo to sice odbočení z velký silnice na malou, ale byl to jen kousek a mohlo to stát za to. A tak jsme se po snídani zabalili a do navigace naťukali Steinkjer - konkrétně Bølarein (skalní rytiny), kde měla být hned vedle restaurace Bølabua. Cestou jsme ještě náhodou narazili na další vodopády, takže jsme se na ně zajeli taky podívat. Jak se jmenovali, to už ale rozhodě nevím :(.
Když jsme dorazili do Bølarein, trochu jsme se divili, že tam nikdo nebyl, ale přece jen jsme se rozhodli se jít projít. Restaurace byla už zavřená, což bylo vlastně štěstí, protože pokud by byla otevřená, platil by se vstup 30NOK (a jak jsme později zjistili, rozhodně by to za to nestálo). Ušli jsme asi tak půl kilometru a došli k místu, kde bylo méně stromů tekla tam voda a sem a tam byly nějaké cedule. Rytiny byly celkem 3 a z toho byla k poznání jen jedna, ty další dvě byly v tak žalostném stavu, že už to na koukání moc nebylo.
Potkali jsme se tam se starším párem, který mě hned oslovil, když viděl, jak bezradně čučim na skálu a nemůžu tam žádnou rytinu najít. Hned mi jí ochotně ukázali a ukázalo se, že jsou to Němci, takže jsme si mohli skvěle pokecat. Vyprávěli mi, kolik toho už procestovali, kde v Norsku byli, doporučili nám další místa, kam se zajet podívat a tak. Dokonce nás doprovázeli a k jezeru, kam jsme se šli projít. Pán nám neustále vysvětloval, co je co za kytku kde viděli a co a jak tu vzniklo a kde se co vzalo, až mi Petr povídá: ,,To bude určitě učitel." No a protože já se zeptám taky hned na všechno, dozvěděli jsme se vzápětí, že učitel opravdu je a dokonce biolog. No a bylo jasno :D. Dole u jezera nám ještě doporučili si nasbírat lesní jahody a rozdělili jsme se.
Jahody jsem opravdu nasbírala, abychom měli další den co k snídani a vydali jsme se zpátky k autu. Bylo tak krásně a teplo, a navíc nikde nikdo, takže jsme se tam hned i vysprchovali. Zatímco se Péťa sprchoval, nasbírala jsem ještě v lese i borůvky, aby to další ráno bylo o něco barevnější. Chvíli jsme se teda dohadovali, jestli trhám vraní oko a nebo borůvky, ale pak jsme se shodli na borůvkách :D.
A večer jsme jako na potvoru nemohli zase najít žádné dobré parkoviště, které by nám vyhovovalo. Jeli jsme až do noci a já už jsem to nakonec vzdala a zalomila to v autě. Probudila jsem se až když jsme stavěli. Bylo to dobrý místo, pěknej výhled, záchody, jen se nám tam uhnízdili Rumuni, kteří si ustlali venku a bohužel pak obsadili i záchody, takže jsme se na ně nemohli dostat. Potkala jsem tam jednu Norku, která mi vyprávěla, že je to v Norsku velký problém - jezdí tam spoustu lidí z jiných zemí, převážně Rumuni, Bulhaři a bůh ví kdo ještě - spí na parkovištích a nebo v autech a pak přes den se rozdělí a žebrají u obchodů s jídlem. Shodou okolností nás tam oslovil i jeden Čech, který byl na cestě s přítelkyní a jejich kamarádkou. Dva Češi a jedna Slovenka. Češi žili v Dánsku kde i pracovali a Slovenka byla z Prahy. A protože jeli stejnou cestou jako my, jen ji jeli obráceně, vyměnili jsme si s nima typy co kde a jak navštívit, kam se podívat, jak kam dojet a ještě pokecali. Měli jsme v plánu jít brzo spát, ale to nám moc nevyšlo, protože jsme tam nakonec seděli asi do 12 v noci.
Comments