Suche

10.DEN (9.7.) - Trollvegen

allyssasventures
23. Juli 2016
2 Min. Lesezeit

Ráno bylo fakt nádherně. Akorát se mi nedařilo zrovna dvakrát nejlíp, takže jsme se hned po snídani vydali do Trondheimu do lékárny, kde mě museli zachraňovat, ale povedlo se a mohli jsme frčet na Trolí stezku a podívat se na Trolí stěnu. Těšili jsme se na ní moc, hlavně Péťa teda, ale už jak jsme přijížděli blíž, bylo nám jasný, že to žádná hitparáda nebude. Cestou jsme minuli NP Dovrefjell-Sunndalsfjella, kde jsme se naobědvali. Ale pořád bylo pod mrakem, zataženo, občas sem a tam pršelo a mlha byla všude. Neztráceli jsme ale naději a doufali, že se mlha rozpustí.

No, víra byla, ale mlha se nerozpustila. Tam, kde jsme měli vidět krásy přírody, jsme viděli jen mlhu a projeli jsme to tam tak celkem rychle. Zastavili jsme se teda v infocentru s tím, jestli tam nenajdeme třeba něco zajímavýho, nebo tam nebudou nějaký pěší túry, ale nic a tak jsme pokračovali dál.

Místo toho, abychom viděli toto:

Jsme viděli toto:

A to bylo jen v údolí, ty kikatice nahoru, kterými jsme projížděli, jsme jeli v naprostý mlze. A nejlepší okamžik byl, když jsme tu stezku dojeli, dorazili jsme až nahoru, ujeli jsme 100m a mlha nikde. Byli jsme v jiný kommun, jiná část Norska = jiný počasí. A všechny ty klikatice jsme jeli zase dolu do Geirangeru, který leží u špičky Geirangerfjordu. K vidění nebylo nic zajímavýho, ale řekli jsme si, že když je to takovej kousek, tak se zítra při lepším počasí vrátíme a projedeme si Trolí stezku znovu.

Potom jsme ale narazili na menší problém a to ten, že se do Geirangeru muselo dojet trajektem. Trval sice jen 10 minut, ale stál 103NOK a druhý den bychom se tak museli zas vracet a celkově by nás to tak vyšlo na 300 a ani bychom nevěděli, jestli tam vhodné počasí je a nebo není. A tak jsme se rozhodli, že Trolí stěnu oželíme. Bolelo nás z toho srdce, ale nedalo se nic dělat.

Do Geirangeru jsme pak nakonec ani nedojeli a zakempili jsme u jezera Eidsvatnet, který se nám moc líbilo a parkoviště přesně odpovídalo našim představám. Dala se tam dokonce si koupit povolenka na ryby - fungovalo to tak, že tam byla budka, ve které byly povolenky a k nim obálka a ceník. Člověk si našel, kolik by měl zaplatit za to, co chce chytat, vyplnil si povolenku, kopii strčil do obálky i s penězi a originál si nechal u sebe pro případ, že by přišla kontrola. No, nevim jak dlouho by tenhle systém vydržel v ČR.

Na parkovišti byla i mapa a na ní vyznačené pěší trasy, kam se člověk může jít projít - nebo spíš, kterou z těch hor kolem se může pokusit vylézt. Řekli jsme si, že pokud bude další den hezké počasí, vylezeme si na jednu z nich a podíváme se k horským jezerům.