12.DEN (11.7.) Fjærland, Aurland - Stegastein, Eidfjord -Vøringsfoss
- allyssasventures
- 25. Juli 2016
- 2 Min. Lesezeit
Ráno bylo o mnoho lepší - po snídani jsme se domluvili, že se sjedeme podívat na ledovec (Bøyabreen), který byl hned u silnice a včera jsme ho přejeli, abychom aspoň nějaký viděli. Byla to kousek zajížďka, protože jsme se museli vracet, ale nic šílenýho. Parkoviště bylo asi 300m od ledovce a všude tam pobíhaly krávy - pěkně nepříjemný krávy mimochodem. Člověk se na ně nesměl ani pořádně podívat, jinak hned hodili šílenej škleb.
Mířili jsme na Aurland. A to si takhle jede člověk tunelem (jedním z desítek z těch, co už jsme projeli a z těch, co nás ještě čekaly) a najednou vyjedeme a řadíme se do lajn a čekáme na trajekt - žádná jiná cesta prostě dál nevedla. Takže dalších 103 Nok a jedeme dál.
A sotva člověk sjede z trajektu, zabočuje do tunelu - ale ne jen tak ledajakýho - Lærdalstunnel - má délku 24,51 km a je to nejdelší silniční tunel na světě. Při téhle délce už vás napadá kde co a občas přepadla i mě klaustrofobie a to rozhodně klaustrofobická nejsem. Ale vždy po určitém čase se objeví najednou světlé místo - prostory ozářené modrou barvou - vypadá to, jako když se projíždí ledovcem - nádhera. Celkově jsme tyhle zastávečky napočítali 3.
Na Stegastein, což byla pěkná vyhlídka na Aurlandsfjord vedla zase pěkně klikatá a prudká cesta. Na vyhlídku jsme dojeli tak akorát včas, abychom se pokochali výhledem, stihli si uvařit a najíst se a ..... začalo pršet. Na vyhlídku je vstup zdarma - a po těch vyhlídkách, kde už jsme byli, nestojí moc za řeč. Snad jen její provedení - je vepředu prosklená a když jsem ji poprvé na Google viděla, hrozně mě to lákalo. Ale na tý špičce stejně nikdy nebude člověk sám, aby si to mohl užít a vždycky do vás bude někdo strkat, jako že chce taky konečně k prosklenýmu, takže to takový kouzlo, jako na fotkách, rozhodně nemá.
No a už byl zase pomalu večer - ten čas tam letí hrozně rychle. Jednak kvůli celkem zdlouhavému přejíždění, ale také kvůli tomu, že je pořád se na co těšit :). Poslední zastávkou byl Vøringsfossen - 183m vysoký vodopád. Ale jak jsme začali stoupat do výšky, už nám bylo jasné, že toho asi moc neuvidíme - mlha byla všude. Vyjeli jsme tam, prošli jsme se, nic jsme neviděli a zalehli jsme s tím, že bude ráno líp. Ještě ve 2 jsme nespali a mlha malinko povolila - hned mě napadlo, se jít na vodopády podívat, ale z postele se nám nechtělo a ve 2 v noci lézt někde po skále bez zábran a doufat, že snad něco uvidíme - no bláznovství. Takže jsme to nechali na ráno.
Комментарии