4.DEN (3.7.) - Gimån, Tännforsen

allyssasventures
22. Juli 2016
2 Min. Lesezeit

Na to, že jsme šli spát až kolem 3, jsme ani nevstávali moc pozdě. Bylo to teda asi hlavně tim světlem. Hned po snídani jsme se museli jít projít. Pro mě to bylo jednoznačně nejkrásnější parkoviště, kde jsme stáli. Jmenovalo se Gimån. Ani nevím, čím mě to tam tak uchvátilo, ale bylo to naprosto dechberoucí.

Z našeho nádhernýho parkoviště jsme vyrazili k Tännforsen – největším vodopádům ve Švédsku. Bylo to asi 130km zajížďka, protože jsme se pak museli vracet zpátky do Östersundu, abychom se dostali na silnici vedoucí k NP Abisko. Ale vodopády stály za to! Vlastně mi došlo, že to byl asi první vodopád, který jsem kdy v životě viděla. Pořídili jsme si samolepku na auto, aby doma každý věděl, že jsme byli ve Švédsku, a dokonce tam měli v nabídce sprchu - 30 Sek - no neber to. Teplá voda, elektrika, relativně čisto a hafo času. Takže jsem si konečně mohla umejt hlavu. Po zážitku se zamčeným záchodem v NP, jsem si sebou radši pro jistotu brala mobil – i kdybych náhodou něco zapomněla. Samozřejmě že jsem si zapomněla nástavec na fén, takže mi ho Péťa musel donést. Když jsem se vrátila, byla už ohřátá večeře. No a v infocentru, kde jsem si kupovala sprchu, měli spoustu krásných suvenýrů, včetně vyspaného soba.

Cestou do Abiska, se nám stala nemilá věc - jeli jsme pustinou, opravdu jen lesy, lesy, lesy a nic jiného. Sama navigace nehlásila v okolí vůbec nic.

,,Další benzínka bude podle navigace za 380 km."

,,A kolik nafty nám ještě zbývá?"

,,Tak na 300 km.“

Ano, i takhle to u nás občas vypadalo - krizová situace :D. V těch lesích projede auto jednou za týden bych si tak tipla. No a když už jsme si říkali, že opravdu pojedeme pustinou lesů asi až do Abiska a nebo než nám dojde nafta, narazili jsme na vesnici, kde byla dokonce i pumpa. Byla už noc, ale pro jistotu jsme ještě natankovali, kdyby ta pumpa náhodou přes noc zmizela :D. Bylo to první místo bez záchodu, takže nic moc, ale dál už se jet nedalo.