6.DEN (5.7.) - Abisko, Narvik
- allyssasventures
- 22. Juli 2016
- 3 Min. Lesezeit
Ráno jsme se zase probudili do deště. Ale takovýho, že jsme i postel skládali v zavřenym autě, snídali v zavřenym autě a na záchod dobíhali sprintem. Skládat mega konstrukci ze železa v Sharanu byl opravdu zážitek, ale posílilo to náš vztah! :D. Měli jsme namířeno do Abiska. Zbývalo nám posledních 150 km, který už jsme včera nedojeli. Dívala jsem se na předpověď počasí a hlásilo to, že by mělo pršet dalších 5 dní a hezky se mělo udělat až začátkem příštího týdne. To nás moc nepotěšilo, nicméně jsme neztráceli naději.
Do Abiska jsme dorazili celkem rychle, ale pořád pršelo. Udělali jsme si tedy oběd (párky s chlebem a hořticí) s tím, že se pak podíváme na mapu a rozhodneme se co a jak dál. Po obědě ještě pořád pršelo, a tak jsme si rozložili postel, vytáhli mapu a průvodce a plánovali další cesty. Měla jsem z domova zapsaný všechny body jen souřadnicema, ale přesný adresy chyběly. A tak jsem se připojila na internet a naplánovali jsme aspoň celou cestu z Abiska až do Mo i Rana.
Jít do národního parku nemělo smysl, protože bysme neměli kde usušit oblečení a tak jsme si řekli, že už přejedeme do Norska a podíváme se v Narviku po nějaké pěkné restauraci, kde bychom se mohli najíst. Cestou jsme se ještě zastavili v Coopu, kde jsme si dokoupili zásoby jídla a vody.
Kolem 15té hodiny jsme překročili norské hranice, kde nás nikdo nekontroloval – vlastně si nás asi ani nikdo nevšiml a dojeli jsme do tak krásný krajiny, že jsme museli zastavit a jít se projít. Došli jsme až ke sněhu, kde si Péťa postavil sněhuláka a i když se nám nechtělo, vyrazili jsme dál. Byli jsme zmrzlý jako blázen, ale bylo to krásný. Většina území je tam porostlá lišejníkem a všude jsou kameny a kusy sněhu. Jak tam někdo může bydlet, to teda fakt nechápu - k žádný chatičce nevedla cesta, nikde nestálo auto, nikde nikdo, ale chatiček všude kolem spousty.
Překvapivě jsme našli Narvik i střed samotného města moc dobře, dokonce i přímo na náměstí bylo parkoviště, které se už vzhledem k času, kdy jsme přijeli, nemuselo platit (po 17:00). Na TripAdvisoru jsme si našli restaurace, které se nám líbily a ještě jsme se pro jistotu zeptali místních, kam jít. První jsme měli vybranou v hotelu, který by byl prý hodně drahý (i na místní) a tak jsme zvolili tu druhou variantu. Hned jak jsme vešli, jsme ale zjistili, že pizza tam stojí v přepočtu kolem 750 Kč (skoro 200NOK), takže jsme si pomysleli - Kolik by tam asi stála ryba, na kterou jsme se do Narviku tak těšili? A tak jsme se zas sebrali a odešli s tim, že si k večeři dáme housku. Zjistila jsem pak, že ani Norové nechodí do restaurací na jídlo. Do restaurací se chodí jen při příležitosti oslav nebo tak, ale jinak se vaří doma, kvůli šíleným cenám.
Dojeli jsme na jedeno parkoviště, kde bylo zaparkováno spoustu karavanů a byl tam dokonce i záchod, i když jen suchej. V Norsku to asi nebude tak slavný s těma parkovištěma, jako to bylo ve Švédsku. Stáli jsme přímo u moře a byl zrovna odliv, takže jsme se rozhodli jít prozkoumat terén. Po kamenech to pěkně klouzalo, takže jsme nakonec nic moc neviděli, ale alespoň jsme se trochu hejbali. Bohužel cesta, kterou jsme zvolili, složila spoustě lidí jako WC a tak jsme si museli dávat pozor aby jsme neuklouzli po kamenech a abychom nešlápli do .... Na parkovišti jsme potkali Čechy. Ostatně Čechů tam bylo celkově docela dost. Večer jsme si pustili film Muž na laně (dobrej, doporučuju) a šli spát zas kolem 1 hodiny. To světlo nás prostě spát nenechalo.
Комментарии